Domů
7.02.2012
Úvod do blogu..
Dobrý večer,
rád bych zahájil tento blog krátkým úvodem, abys Ty – náhodný čtenáři – měl co nejdříve dostatek informací k tomu, abys se svobodně rozhodl, zda setrváš, nebo ne...
Nyní k věci...
Úvod
Skutečnost, že žijeme v pokrokové, přetechnizované společnosti, která z větší části ztratila kontakt s přírodou, přírodními vědami, duševním a duchovním světem a dalšími aspekty, které nezapadají do "normálního života" jedince, jež se snaží uhnat si předčasný infarkt při nesmyslné honbě za hmotnými statky a štěstím , plynoucím z "přepychu", nemění nic na faktu, že na druhou stranu stále existuje dost jedinců, kterým právě tato civilizační "kastrace" brání ve vlastním uvědomění, celistvosti, resp. v tom, aby byli sami sebou.
"Člověk" je bytost nesmírně pestrá a tvárná. "Staň se tím, kým chceš být!" – hlásají některé psychologické i esoterické poučky a ve skutečnosti je to velmi dobrá rada, kterou se taky překvapivé množstí našich bližních inspiruje, nebo rovnou řídí. Co, nebo kdo je vlastně člověk? Existuje někde "norma", lidství, nebo "manuál", který by nám říkal, jak býti lidmi? Ano. Pokusy učiněny byly. Pokusy napsané lidmi a zpravidla ani zdaleka nezahrnující celou škálu pestrosti, do které se skutečný člověk se svobodnou vůlí a fantazií může odít.
Ale abych nezabředával do zbytečné filosofie hned na úvod – snažím se říci přibližně toto: Člověk, jak jej vnímám já, není konstanta. Člověk je jako stavebnice s nekonečným množstvím variací, a svou vůlí se může tvořit a přetvářet do nejroztodivnějších tvarů a především ( což byla a je od začátku má pointa ) – tvorů.
Ti z vás, kterým je tento blog zejména určen, už asi tušíte, o čem mluvím. A máte pravdu. Na tomto místě reprezentuji ty, kteří se tak dlouho probíjí životem s vědomím, že normovaná uniforma lidství, tak, jak jim ji ušila společnost, je škrtí a dusí, až ji jednoho dne rozervou na kusy a pustí se do hledání hlubin a tajů, které se po celou dobu skrývaly pod ní.
Také já jsem jednoho dne svou uniformu rozerval a po dlouhé a úmorné cestě našel jméno, které natolik vystihlo to, co jsem našel pod ní, že už jsem u něj zůstal. To jméno bylo – paladin. A tento blog je určen pro ty z vás, kteří se při posledním slovu předchozí věty nezačali smát :-)
Nezlobím se – vím dobře, jak to zní, ale upřímně – na tom mi nesejde :-) Věřím, že život je otázka svobodné volby cesty. Já si svobodně zvolil býti na tomto světě paladinem. A tento blog jsem založil pro vás – své bratry a sestry, kteří spějí nebo dospěli ke stejnému poznání a podobně jako já přišli záhy na to, že dnešní doba, přestože je nesmírně prudká, zrádná a zlá, postrádá to, co by každý z nás na své cestě ocenil nejvíc – vedení, radu, směr.
Rád bych se touto cestou pokusil tento prázdný prostor vyplnit a tento blog vyplnit svými ( a předesílám že výhradně a pouze svými ) zkušenostmi, postřehy, názory a teoriemi. Dost dlouho jsem se po tomto světě slepě "plácál", abych věděl, že někdy stačí i názor k tématu, se kterým mohu nesouhlasit, aby mne to posunulo dál. V žádném případě se nechystám kázat, ani psát žádný další pokus o sepsání norem. Ne – Ačkoli nebudu ke každé jednotlivé pasáži psát "dle mého názoru", případně "domnívám se, že", eventuelně "na základě mých zkušeností mohu doporučit", můžete si tyto předsádky při čtení každého mého příštího příspěvku libovolně v duchu doplňovat sami a svobodně se rozhodnout, zda se necháte inspirovat, či nikoli.
Přeji vám příjemně strávený čas u mého blogu a při dalším čtení se budu těšit na shledanou...
Cobaltine
Komentáře
(Setman - Mail - WWW)
já si to myslel... Trochu škoda, co se dá dělat
(Setman - Mail - WWW)
Zajímavé - výkřik do tmy a nebo seriózní pokus o něco nového? Rozliší se to jednoduše: jestliže tento blog bude i po řekněme měsíci živý, existuje určitá naděje, že by to mohl být ten první případ. Uvidíme.
Přidání komentáře...